P.Maria 18cm Neposkvrněná

Instalace sochy Panny Marie Neposkvrněné 20.10.2010 v Kroměříži:

   Narodila se 2.5.1806, v malé vesničce Fainles-Moutiera, v kraji Côte-ď Or. Byla devátým z jedenácti dětí. Její rodiče, Peter Labouré a Lujza Magdaléna Gontard, samostatní rolníci, byli hluboko věřící křesťané. Svoji početnou rodinu vedli a vychovávali v bázni Boží a v lásce k Bohu. Prokvétala v ní úcta k Panně Marii.

Bohužel, paní Labouré v roce 1815 zemřela. Kateřina měla jen 9 roků. Dítě, sirotek bez pozemské matky, hledalo matku v Panně Marii. Několik dní po matčině smrti byla pomocnice v domácnosti velmi překvapena, když uviděla, jak se Kateřina vyškrábala na stůl, vzala z krbu sošku Panny Marie a silně ji sevřela ve své náruči.

Když měla Kateřina 12 roků, její starší sestra odešla do Společnosti dcer křesťanské lásky sv. Vincenta. Vedení domácnosti svěřil otec Kateřině. Pomáhala ji jejich stará pomocnice a mladší sestra Antónie. Říkali ji Tonka. Svědkové při procesu blahořečení dosvědčili, že svoje povinnosti si Kateřina plnila vzorně. Tonka prozradila, že se Kateřina již jako 14-ti letá, začala i při vyčerpávajících pracích pravidelně postit každý pátek a sobotu, a chodívala i během týdne na mši svatou do chudobince v Moutiers Saint Jean (mutijé sen žan). Ten byl vzdálen od domu asi tři kilometry. Do školy nechodila. Číst a psát se naučila později, ale velmi špatně.

Při prvním svatém přijímání uslyšela Boží volání. Chtěla se stát řeholnicí. Vícekrát odmítla nabídku k sňatku. Neměla však jasno v tom, v kterém řeholním společenství by chtěla působit. Pomohl jí sen.

Ve snu viděla ctihodného kněze. Ten jí řekl: „Jednou budeš šťastná, že jsi mou duchovní dcerou. Pán Bůh má s tebou zvláštní úmysly.“ Po nějakém čase navštívila Společnost dcer křesťanské lásky sv. Vincenta v Chätillonsur-Seine (šatijon sür sén). Při vstoupení do hovorny spočinula zrakem na obraze, který visel na stěně. „Aha, to je ten kněz, kterého jsem viděla ve snu. Jak se jmenuje?“ Bylo jí řečeno, že je to svatý Vincent de Paul. Od té chvíle se již nerozmýšlela.

21. dubna r. 1830 byla přijata do noviciátu na Rue du Bac. Za několik dní měla to štěstí, že se mohla zúčastnit slavnostního přenesení ostatků svatého Vincenta de Paul z Notre-Dame (notr dam) do kapličky lazaristů na Rue de Sévres (rü dö sévr).

Její horlivost během noviciátu potvrzují mimořádné milosti, které obdržela. I její duše, hluboko proniknutá úctou a láskou k Panně Marii, jistě oceňovala mimořádnou úctu dcer svatého Vincenta k Neposkvrněné. Nikdo to však nezpozoroval. Při odchodu z noviciátu vypracovali o ní její představení skoro bezvýznamný posudek: „Kateřina Labouré, silná, střední postavy, slabší znalost čtení a psaní. Má dobrou povahu a přiměřený úsudek. Je zbožná a snaží se o ctnost.“

Byla poslána do chudobince na předměstí svatého Antona ve 12. okrese Paříže. Tam strávila celý život. Vykonávala ty nejhorší práce okolo starců, v kuchyni, v krejčovské dílně, v hospodářství a na vrátnici.

Zjevení Panny Marie, kterými byla omilostněna, zachovávala v úplné tajnosti. Jejím důvěrníkem byl jen zpovědník, otec Aladel. Tak si to přála Panna Maria. Když její zpovědník zemřel o několik měsíců dříve než ona, rozhodla se, že je potřebné povědět o zjeveních své sestře představené, neboť socha, kterou žádala Panna Maria, nebyla ještě hotová.

Kateřina zemřela 31. prosince r. 1876. Odpočívala v kapličce ústavu v Reuilly. Dne 21. 3. r. 1933, po exhumaci, bylo její neporušené tělo slavnostně převezeno na Rue du Bac a uložené v kapličce zjevení - pod tím oltářem, u kterého se jí zjevila Panna Maria. Kanonizována byla 27. července r. 1947.

Otec Gasnier, OP, v knize „Zázračná medailka a královská hodnost Panny Marie“, na 7. straně píše: „Taková byla ta, kterou si vyvolila Panna Maria za nositelku poselství, když chtěla dát světu ‘Zázračnou medailku’. Skoro by se nás mohlo zmocnit pokušení podivovat se její volbě. Naše povrchní uvažování, neschopné hodnotit nadpřirozené věci, by rádo našlo u Kateřiny ty nejvíce vynikající vlastnosti, mimořádné události, časté extáze, nápadnější svatost. Ale u ní není nic takového. Máme před sebou přímou, jednoduchou duši, bez nervozity, přepjatosti, která se umí ovládat a umí zachovat dokonalou duševní rovnováhu.“

Zjevení   -   Musíme rozlišovat tři:

První zjevení

Odehrálo se v noci z 18. na 19. června r. 1830, na vigílii svátku svatého Vincenta de Paul. Mělo Kateřinu připravit na úkol, kterým ji chtěla Panna Maria pověřit. Svému zpovědníkovi to popsala takto:

„Nastal svátek sv. Vincenta. Naše drahá matka Marta nám den předtím při poučení vyprávěla o úctě k svatým, hlavně o úctě k Panně Marii. Tehdy se mne zmocnila silná touha vidět Pannu Marii. Večer jsem si lehla s přesvědčením, že v noci uvidím svoji drahou Matičku. Vždyť tak dlouho jsem ji toužila spatřit. Po kousíčku nám rozdávali z rochetky (kněžské liturgické oblečení) svatého Vincenta. Odstřihla jsem si polovičku z mého kousíčku a spolkla jsem ji. Usínala jsem s touhou, aby mi svatý Vincent vyprosil milost uvidět Přesvatou Pannu.

O půl dvanácté v noci jsem náhle uslyšela, že mne někdo volá: „Sestřičko, sestřičko, sestřičko!“ Vzbudila jsem se a pohlédla tam, odkud hlas přicházel. Vycházel z uličky u postele. Odhrnula jsem záclonu a uviděla asi 4-5 leté dítě, oblečené do bílých šatů. Řeklo mi: „Pojď do kaple, Panna Maria tě tam čeká.“ Napadlo mi: „Vždyť mě někdo uslyší.“ Dítě však odpovědělo: „Neznepokojuj se! Je půl dvanácté. Všichni tvrdě spí. Pojď! Čekám tě!“

Rychle jsem se oblékla a přistoupila k dítěti, které stálo u záhlaví mé postele. Šlo stále po mém levém boku. Všude, kam jsme přicházeli, byla rozžatá světla. Tomu jsem se velmi divila. Navíc mě ještě překvapila skutečnost, že se dveře otvíraly jen na dotek ručky dítěte. Moje překvapení vyvrcholilo, když jsem spatřila rozžaté svíce a všechna světla. Připomínalo mi to půlnoční. Ale Pannu Marii jsem neviděla.

Dítě mě vedlo až ke křeslu otce ředitele. Klekla jsem si. Dítě stálo celou dobu. Měla jsem dojem, že klečím již dlouho. Ohlédla jsem se, jestli nepřicházejí náhodou sestry, které mají noční službu.

Konečně nadešla ta pravá chvíle. Dítě mě upozornilo slovy: „Již je tu Panna Maria. Již je tu.“ Uslyšela jsem něco jako šum hedvábných šatů. Zdálo se mi, že přichází od tribuny u obrazu svatého Josefa. Sedla si na stranu evangelia (v presbytáři na evangelní stranu) do křesla, podobného křeslu svaté Anny. Ale nebylo úplně stejné jako její (sestra vzpomíná obraz sv. Anny nad vchodem do sakristie).

Nemohla jsem uvěřit, že je to Panna Maria. Dítě mi však řeklo: „Panna Maria je tu.“ Těžko mohu vyjádřit, co jsem tehdy v tom okamžiku cítila a co se ve mně odehrávalo. Pořád jsem měla dojem, že Pannu Marii nevidím. Nyní již dítě nemluvilo dětským hlasem, ale hlasem dospělého muže, hlasem silným a přísným. Pohlédla jsem na Pannu Marii a jediným skokem jsem k Ní přiskočila, klekla jsem si na stupně oltáře a ruce jsem položila na Její kolena.

Takto jsem strávila svoje nejvzácnější a nejkrásnější chvíle mého života. Těžko se dá slovy vyjádřit, co jsem tehdy prožívala. Panna Maria mi řekla: „Dítě moje, Bůh tě chce něčím pověřit. Budeš mnoho trpět. Přetrpíš to v přesvědčení, že to děláš pro větší slávu Boží. Sama poznáš, co Bůh chce. Budeš trpět do chvíle, než to povíš svému duchovnímu vůdci. Nebude ti věřit, ale neboj se! Dostane se ti zvláštních milostí. Pověz mu to s důvěrou a jednoduše. Důvěřuj, neboj se! Uvidíš určité věci, které mu musíš oznámit. Ve svých rozjímáních se ti dostane zvláštních vnuknutí.“

Panna Maria mi pověděla, jak se mám chovat ke svému zpovědníkovi. Pověděla mi i jiné věci, ale o nich nesmím hovořit. Panna Maria mi ukázala levou rukou k oltáři a doporučila mi, abych v trápení k němu přicházela, tam vylila své srdce. Ujistila mě, že vždy dostanu potřebnou útěchu.

„Časy jsou velmi zlé. Francii postihne neštěstí. (Týden po zjevení vypukla červnová revoluce, která odstranila krále Karla X. Naznačena byla i válka roku 1870 a komuna v roce 1871 se všemi hrůzami.) Královský trůn padne. Celý svět budou trápit rozličné bídy. (Panna Maria měla při těchto slovech velmi ztrápenou tvář.) Přijďte však sem k oltáři. Zde dostanou milosti všichni, kteří budou s důvěrou a horlivě ve víře prosit. Dostanou je velcí i malí.

Dítě moje, velmi ráda rozdávám milosti, hlavně vaší společnosti. Mám ji velmi ráda... (Následují pokyny a upozornění pro obě společnosti, které založil svatý Vincent de Paul. Otce Aladela poprosila, aby založil družinu dítek Panny Marie.)

Z jiných řeholních společenství mnozí padnou za oběť. (Při těchto slovech Panna Maria měla v očích slzy.) V Paříži padne za oběť i mnoho kněží. Otec arcibiskup zemře. (Opět měla Panna Maria v očích slzy.) Dítě moje, křížem opovrhnou, ulicemi poteče krev. (Panna Maria nemohla dále hovořit. Na tváři Jí bylo vidět bolest.)

Dítě moje, celý svět bude trpět.“ (V letech 1870-1871 se uskutečnilo všechno do nejmenších podrobností.)

Pomyslela jsem si: kdy se to asi stane? Jasně jsem poznala, že po 40 letech.

Nevím, jak dlouho jsem klečela u Panny Marie. Jen vím, že když odešla, měla jsem dojem, jako by zhaslo světlo a jako by se nějaký stín ubíral směrem k tribuně, odkud Panna Maria přišla.

Vstala jsem. Dítě jsem spatřila tam, kde jsem jej nechala stát. Řeklo mi: „Odešla.“ Zpět jsme se vrátili stejnou cestou. Všude se svítilo. Dítě mi šlo stále po levé straně. Myslím si, že to byl můj strážný anděl. Vzal na sebe lidskou podobu, aby mi umožnil vidět Pannu Marii. Vždyť jsem ho tak vroucně a velmi prosila, aby mi zprostředkoval tuto milost. Byl oblečen v bílých šatech. Vycházelo z něj zázračné světlo, vlastně byl celý prozářený zvláštním světlem. Mohl mít 4-5 roků...

Do postele jsem se vrátila o druhé hodině. Slyšela jsem bít hodiny. Ale již jsem neusnula.

Druhé zjevení

To je významné zjevení. Při něm pověřila Panna Maria Kateřinu zvláštním úkolem. Nejlepší ale bude opět odevzdat slovo sestře Kateřině. Vše se odehrálo 27. listopadu 1830, v sobotu, před první nedělí adventní, při večerním rozjímání novicek. Celý výjev se odehrál ve třech po sobě následujících obrazech. Při nich Kateřina postupně jasněji pochopila svoje poslání a celé mariánské tajemství.

„Bylo to 27. listopadu 1830, v sobotu, před první nedělí adventní. Byla jsem pevně přesvědčena, že ještě uvidím Přesvatou Pannu. Žila jsem v naději, že Ji uvidím překrásnou.

O půl šesté večer, několik minut po předčítání prvého bodu rozjímání, se mi v hlubokém tichu zdálo, že slyším od tribuny u obrazu svatého Josefa šum hedvábných šatů.

První obraz: Panna se zeměkoulí

Podívala jsem se tím směrem a spatřila jsem Pannu Marii ve výšce obrazu svatého Josefa. Stála. Byla prostřední postavy. Šaty měla z narůžovělého hedvábí. Sahaly Jí až ke krku. Rukávy měla volně spuštěné. Na hlavě měla bílý závoj, který Jí po obou stranách postavy sahal až k nohám. Pod závojem bylo vidět hladce učesané vlasy. Na vlasech měla asi 3 cm široký pásek krajky. Tvář měla odhalenou. Nohama stála na polovině bílé koule, alespoň já jsem to považovala za polokouli. Pod nohami měla hada zelenavé barvy se žlutými skvrnami. Držela zlatou kouli. Na ní byl malý křížek. Koule představovala zeměkouli. Ruce držela volně ve výšce pasu. Oči měla obrácené k nebi. Její tvář byla krásná. Těžko bych ji uměla popsat.

Najednou jsem postřehla na rukách prsteny. Tři na každém prstě. Největší při ruce, střední v prostředku a nejmenší na konci prstu. (Sestra Kateřina chtěla zajisté říci, že prsteny měly rozměry článků, na kterých byly.) V každém prstenu byly přiměřeně velké drahokamy. Největší drahokamy vrhaly nejsilnější paprsky, nejmenší nejslabší. Paprsky se šířily tak, že směrem dolů splývaly. Nohy jsem neviděla.

Při tomto výjevu jsem nic neslyšela. Připravoval se následující. Zeměkoule zmizela. Panna Maria změnila postoj. Sklopila zrak. Na rukou měla stále prsteny se zářivými drahokamy. Pak promluvila k sestře Kateřině.

Druhý obraz: Přední strana medailky

Jak jsem tak hleděla na Pannu Marii, sklopila zrak a podívala se na mě. Uslyšela jsem vnitřní hlas: „Tato koule představuje celý svět, hlavně Francii... a každého člověka zvlášť.“ Neumím vyjádřit, co jsem v těchto chvílích cítila a viděla. „Krása a jas paprsků, takových nádherných, je symbolem milostí, které rozdávám všem, kteří o ně prosí.“ Dala mi pochopit, že je Jí velmi milé, když Jí o milosti prosíme. Jak je velkorysá ke všem, kdo o ně prosí, a jakou radost cítí, když je rozdává... „Drahokamy, které nevyzařují žádné paprsky, představují milosti, o které lidé zapomínají prosit.“

V této chvíli jsem snad ani nebyla při sobě. Měla jsem přenesmírnou radost. Okolo Panny Marie se utvořil oválný obraz. V půlkruhu byl nápis. Začínal ve výšce pravé ruky, přecházel nad hlavou Panny Marie a končil ve výšce levé ruky: „Ó Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme!“ Byl napsaný zlatým písmem. Slyšela jsem vnitřní hlas: „Nech zhotovit takovou medailku. Ti, kteří ji budou nosit s důvěrou, dostanou mnoho milostí.“

Třetí obraz: Druhá strana medailky

Najednou se mi zdálo, jako by se obraz otočil. Na druhé straně této živé medailky jsem uviděla písmeno M, nad ním kříž. Opíral se o krátkou příčku. Pod písmenem M byla přesvatá Srdce Pána Ježíše a Panny Marie. Rozpoznala jsem je podle toho, že jedno bylo ovinuto trnovou korunou a druhé bylo probodené mečem.

Velmi jsem chtěla vědět, jaký nápis je třeba umístit na tuto druhou stranu medailky. Mnoho jsem se modlila, abych se to dověděla. Jednou při rozjímání se mi zdálo, že slyším hlas: „M a dvě Srdce hovoří dost.“

V poznámkách sestry Kateřiny není zmínky o dvanácti hvězdách, které jsou okolo monogramu Panny Marie a dvou přesvatých Srdcí. Na medailce byly od začátku. Máme morální jistotu, že tuto podrobnost oznámila světice osobně v čase zjevení anebo krátce po nich.

Třetí zjevení

Otec Aladel, zpovědník sestry Kateřiny, přijal oznámení své duchovní dcery lhostejně, dá se říci zamítavě. Zakázal jí věřit, že je to vše pravda. Poslušnost světice, kterou dosvědčil i on sám, nebyla schopna vymazat z jejího srdce vzpomínku na to, co viděla. Vzpomínka na Pannu Marii a na to, co od ní žádala, ji vůbec neopouštěla. Neopouštělo ji ani vnitřní přesvědčení, že Pannu Marii ještě uvidí.

A opravdu, v prosinci roku 1830 měla ještě jedno zjevení, celkem podobné zjevení z 27. listopadu. Také při večerním rozjímání. Ale přece byl mezi těmito dvěma zjeveními podstatný rozdíl. Panna Maria se nezjevila ve výšce obrazu svatého Josefa jako při zjevení 27. listopadu, ale při svatostánku, za ním.

Sestra Kateřina musela nabýt jistotu, že se 27. listopadu nemýlila. Znovu dostala příkaz nechat zhotovit medailku, takovou, jakou viděla. Popis tohoto zjevení končí: „Nemohu napsat, co jsem se dověděla, když Panna Maria obětovala zeměkouli Pánu Ježíši. Ani to, co jsem prožívala, když jsem na ni hleděla. V duši jsem uslyšela hlas „Paprsky jsou symbolem milostí, které Panna Maria vyprosí těm, kdo o ně prosí.“

Panna Maria zvlášť zdůraznila symboliku zeměkoule, kterou držela v rukou.

„Dítě moje, tato zeměkoule představuje celý svět, zvlášť Francii a každého člověka.“ Sestra Kateřina zakončila popis slovy:

„Jak bude krásné uslyšet: „Panna Maria je Královnou vesmíru, hlavně Královnou Francie.“ Děti budou volat: „Je Královnou každého člověka!“

Jaké úmysly měla Neposkvrněná

Panna Maria sama vysvětlila některé podrobnosti zjevení Kateřině Labouré. Tak například jí řekla: „Dítě moje, tato koule představuje celý svět... Paprsky jsou symboly milostí, které rozdávám všem, kteří o ně prosí.“ Dala poznat i určité pravdy, kterým nás chce naučit jen pomocí symbolů. To platí o symbolech na druhé straně medailky. Obsahují hluboká, ale lehce čitelná poučení. Vždyť Panna Maria sama řekla sestře Kateřině, když se zeptala, co je tam třeba napsat: „M a dvě Srdce hovoří dost jasně.“

Snažme se dobře poznat jednotlivé prvky poselství z roku 1830. Nechceme je zcela vyčerpat. Naše dílko by na to nestačilo. Podívejme se nejprve na některé všeobecné cíle, které Panna Maria sledovala.

Když srovnáme pozdější zjevení Panny Marie, které Církev schválila, se zjeveními v Rue du Bac, hned zjistíme, že mají mnoho společného.

Nejenom, že je musíme spojit se čtyřmi významnými zjeveními Panny Marie v 19. století ve Francii (1846 La Salette /salet/), 1858 Lurdy, 1871 Pontmain (ponmen), 1876 Pellevoisin (pelvuazen), ale zvlášť musíme zdůraznit i jejich příbuznost se zjeveními ve Fatimě.

Zjevení z roku 1830 v Paříži jsou klíčem, k ostatním zjevením. Ony obsahují vše, co řekla Panna Maria v pozdějších zjeveních jasněji a naléhavěji. Panna Maria měla plán, který při dalších zjeveních upřesnila. Již jsme si řekli, že zjevení Panny Marie Kateřině Labouré bylo začátkem. Z něho vyšly ostatní zjevení.

Když se na to podíváme takto, potom nám pozdější zjevení Panny Marie pomohou najít smysl symbolických znaků zjevení v Rue du Bac. Tak např. při zjeveních v 19. a 20. století kladla Panna Maria velký důraz na modlitbu svatého růžence. V La Salette, kde promluvila početnými symboly, měla v korunce, na obrubě šátku, přehozeného přes ramena, a šatů růžové, červené a zlaté růže. Není pochyb, že chtěla hovořit o radostných, bolestných a slavných tajemstvích růžence. V Lurdech se již vyjadřovala jasněji. Růženec měla v ruce, vzala ho do prstů a dala Bernardetě pokyn, aby se ho modlila. A Panna Maria se k její modlitbě sama připojila. Posouvala mezi prsty zrnka růžence a Sláva Otci se modlila s ní. Ve Fatimě se Panna Maria vyjádřila ještě jasněji. Zjevila se šestkrát. Pokaždé prosila děti, aby se denně modlily růženec. 13. října 1917 při posledním zjevení řekla: „Jsem Růžencová Panna Maria. Přeji si, aby byla zde vystavěna kaple k mé úctě. Ať se denně modlí růženec.“ Když toto vše víme, byli bychom překvapeni, kdyby v roce 1830 nebyl růženec vzpomenut. A opravdu. Jak uvidíme později, zdá se, že 15 prstenů s drahokamy, které měla Panna Maria na každé ruce, naznačují 15 tajemství růžence. Tato spojitost s pozdějšími zjeveními Panny Marie nám dosvědčuje, jak důležitá a vnitřně bohatá byla zjevení, kterými byla obdařena Kateřina Labouré...

Mariánská zjevení

Stalo se, nestalo… Světy se prolínají a v mlze je vše možné. Kdo kdy změřil vílí vlasy? Trpasličí šlépěje? Vzlyky dryády? Nebojte se, neodkazuji tím nikterak zjevení do říše pohádek, ale naopak do reality. Nemáme přece jen fyzické smysly. Máme i smysly duchovní. Jenom je nepoužíváme. Vy, kteří máte oči – hádali byste se snad se slepcem, že ta červená kytka u cesty neexistuje, protože on ji nemůže vidět? Myslím že ne. Naopak slepec by vás asi přesvědčil, že ta kytka je skutečná. On by ji totiž viděl svýma duchovníma očima, zatímco vy jen fyzickýma. Někdy člověk musí oslepnout, aby prohlédl.

Pojďme se nyní na některá nejznámější zjevení podívat. Seznámíme se letem světem s místem, obdobím a osobami, které při zjevení figurují.

Zaragoza, Španělsko (40)

Na pravém břehu řeky Ebro, u města Caesaraugusta, ulehl apoštol Jakub zmožený po své misi. V noci se mu zjevili andělé, přinášející sloup a na něm Matku Boží. Promluvila k Jakubovi, žádala o stavbu kostela, kde by Nejvyšší skrze její přímluvu konal zázraky a znamení pro lidi v nouzi. Jakub nechal vybudovat na místě kapli nazvanou Santa Cappila, dnes je součástí Baziliky Panny Marie „El Pilar“ v městě Zaragoza.

Guadalupe, Mexiko (1531)

 9. prosince, zrovna když svítalo, šel kolem kopce Tepeyac Indián Juan Diego Cuauhtlatoatzin. Mířil do města na mši. Z kopce uslyšel zpěv. Šel se tedy podívat nahoru a uviděl krásnou Indiánku v modrých šatech, která se mu představila jako Panna Maria. Požadovala vybudování kostela, aby zde nemocní došli vyléčení. Jako důkaz, že Juan Diego mluví pravdu, přinesl v prosincovém mraze z onoho kopce čerstvé rozkvetlé růže. Když je vybalil z pláště před biskupem, na plášti se sám nakreslil obraz Panny Marie a je tam dodnes, i když se měl dávno setřít a plášť měl dávno zetlít. Jméno Guadalupe je prý odvozeno  z aztéckého jazyka ze slova Coatlaxôpeuh – „zničila jsem hada“. Za několik let po zjevení a stavbě kostela téměř celé Mexiko přistoupilo na křesťanství. V roce 1990 byl Juan Diego blahořečen.

Jasna Góra, Polsko (1655)

Jedná se o paulinský klášter v polském městě Čenstochová a nejvýznamnější poutní místo Polska. V klášterní bazilice Nalezení svatého Kříže a Nanebevzetí Panny Marie nejdete slavnou ikonu Panny Marie Čenstochovské, které řada věřících připisuje zázračné vlastnosti. Lidé věří, že napomohla roku 1655 k vítězství 250 obránců kláštera proti tří a půl tisícové švédské armádě. Pikantní na tom je, že klášter měl od Švédů původně slíbenou nedotknutelnost.

Laus, Francie (1664)

Tehdy sedmnáctileté pastýřce Benoîte Rencurel se v horách ukázala Panna Maria. Ukazovala se i nadále, během osmi měsíců asi 240krát. Při zjeveních Boží Matka žádala o vybudování kostela, kde by poutníci došli uzdravení na těle i na duchu. Dále se vizionářce Benoîte zjevil roku 1673 Kristus na kříži. Od té doby až do své smrti zakoušela Benoîte Kristovy smrtelné bolesti. V Laus se Panna Maria zjevovala až do roku 1718. Docházelo a dochází zde k řadě nevysvětlitelných uzdravení, snad vlivem věčného ohně z baziliky. Zázračný charakter těchto uzdravení církev zatím neuznala. Benoîte Rencurel získala označení Ctihodná služebnice Boží.

La Vang, Vietnam (1789)

Jedná se o místo, kde se zjevila Panna Marie, dále nazývaná Naše Paní z La Vang. V době vlády krále Canh Thinha došlo k vydání protikatolického patentu, kostely byly vypáleny a křesťané zabíjeni. Mnoho z nich se skrývalo v lesích. Byli nemocní a v zoufalé situaci. Zjevila se jim Panna Maria ve vietnamském kroji s dítětem na rukou a dvěma anděly po boku a poradila jim, jaké byliny mají použít k vyléčení. Roku 1962 byla papežem Janem XXIII. ustanovena Bazilika v La Vang.  Místo není oficiálně Vatikánem uznáno jako místo Mariina zjevení, nicméně papež Jan Pavel II. veřejně připustil význam a důležitost místa při příležitosti dvoustého výročí zjevení.

Paříž, Francie (1830)

Kateřina Labouré, řádová sestra Dcer křesťanské lásky (Vincentky), se původně jmenovala Zoe a pocházela z Burgundska. Když jí bylo 9 let, zemřela jí matka a Zoe se zřejmě upnula na Pannu Marii, jejíž sošku měla doma. Do noviciátu vstoupila roku 1830 a zúčastnila se slavnostního přenesení ostatků sv. Vincence z chrámu Notre Dame do kaple kataristů na Rue de Sevres. Kateřině se po tři dny zjevovalo srdce sv. Vincence, později měla vidění Pána Ježíše a také Panny Marie. Podle jednoho zjevení byla později zhotovena medaile s nápisem „Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme“, dnes známá jako zázračná medailka. Kateřina Labouré byla roku 1933 prohlášena za blahoslavenou a v roce 1947 za svatou.

La Salette, Francie (1846)

Pasáčkům Melanii Calvate a Maximinovi Giraudovi se 9. září ve Francouzských Alpách u vyschlého pramene zjevila v zářícím kole Panna Maria. Měla bílé šaty a byla ozdobena zlatými růžemi. Prosila, aby lidé nezapomínali na Boha, aby nebrali Jeho jméno nadarmo a nekleli. Pramen od té doby stále vytéká. Vidění dětí bylo církevně uznáno za autentické a v letech 1851 – 1862 zde byl vybudován poutní kostel Panny z Alp.

Lurdy, Francie (1858)

Prosté dívce Bernadettě Soubirous se 11.února v podhůří Pyrenejí zjevila Panna Maria v bílém oděvu, modrém plášti a se žlutými růžemi u nohou a prosila o vykopání studně v blízké jeskyni Massabielle. Bernadetta vyhrabala hlínu holýma rukama, a i když to bylo ponejprv spíše jen bahno, čím se jáma naplnila, přece jenom to bylo potvrzení toho správného místa. Později se Maria Bernadettě prohlásila jako Neposkvrněné Početí a studánku ustanovila pro ozdravné a obřadné pití a omývání. Zjevení bylo církví roku 1862 uznáno za pravé a Bernadetta byla v roce 1933 prohlášena za svatou.

Pontmain v Mayenne, Francie (1871)

V období prusko-francouzské války (1870 - 1871) dokládá mnoho dětí a mladých lidí, že se jim zjevila Panna Maria, nazývaná také Naše Paní Naděje a žádala o mír. Pravost zjevení byla potvrzena roku 1932 kardinálem Pacellim, pozdějším papežem Piem XII.

Fatima, Portugalsko (1917)

Roku 1917 se třem malým pasáčkům, Lúcii dos Santos, Jacintě a Franciscovi Marto zjevila Panna Maria jako Královna růžence. Svěřila dětem tři tajemství a prosila je, aby se modlily za hříšníky. Řekla také, že se bude zjevovat každý měsíc třináctého dne. Při jednom z následujících zjevení se na určené místo vypravilo na 70 000 lidí spolu s novináři a fotografy. Na tento den byl totiž slíben zázrak, aby všichni uvěřili. Není jasné, co se vlastně stalo, ale diváci popisují, že se slunce změnilo v rotující disk s odlesky barev. Poté začalo klesat k zemi a nakonec se vrátilo na své místo. Událost prý byla viditelná i ze vzdálenosti 40 km od daného místa.

Banneux, Belgie (1933)

Panna Maria se jako Matka ubohých zjevuje osmkrát dvanáctiletému děvčátku Mariettě Beco, mezi 15. lednem a 2. březnem. Maria poradila Mariettě, aby se napila z blízkého malého pramene a prohlásila pramen za léčivý. Také prý řekla: „Uvěř ve mně a já budu věřit tobě.“

Garabandal, Španělsko (1961)

V jedné zapadlé horské vesnici se čtyřem pasačkám, Conchitě Gonzalez, Marii Dolores (Mari-Loli) Mazon, Jacintě Gonzalez a Marii Cruz Gonzalez, zjevil Archanděl Michael. Oznámil jim, že uvidí Pannu Marii. Dívky upadly do extáze a popisovali mladou ženu v modrých šatech se závojem, s děťátkem v náručí. Maria jim říkala, aby jí vyprávěly o svých životech a aby se k ní chovali jako k matce.

Medžugorje, Hercegovina (1981)

24. června mladí lidé Ivanka Ivankovićová, Mirjana Dragićevićová, Vicka Ivankovićová, Ivan Dragičević, Ivan Ivanković a Milka Pavlovićová uviděli na kopci Crnici krásnou mladou ženu ve stříbrném šatě. Nic neříkala, jen rukou dávala znamení, aby k ní přišli blíž. Při dalších zjevením několikrát opakovala, že musí mezi lidmi zavládnout mír a že kněží mají vést lidi.

Někteří z vizionářů tvrdí, že se s Marií setkávají dodnes i na jiných místech, například doma. Církví toto zjevení zatím nebylo označeno za autentické.

Ještě rychle skokem ke zjevením na našem území.

Mcely (1849)

Tři dívky ve věku 12,11 a 9 let měly při hře vidění krásné paní, která je vybídla, aby se šly na hřbitov pomodlit za hříšníky a zesnulé. Dívky se sice bály, ale poslechly. Na hřbitově se jim paní opět zjevila a modlila se s nimi. Zjevení se později opakovala i jednotlivým dívkám, když byly odděleny od sebe.

Filipov (1866)

Třicetiletá Magdalena Kade, nevyléčitelně nemocná a trvale upoutaná na lůžko, měla vidění Panny Marie, která jí řekla, že od této chvíle je zdravá. A zdravá opravdu byla. Druhý den vstala a šla pro chleba. Tato událost přivolala zástupy lidí, které se na pokoj, kde se vše odehrálo, chodily dívat a modlit se. O rok později se na stejném místě, ve stejné posteli, uzdravila další dívka, která byla 11 let upoutána na lůžko. Později byla ve světnici vybudována kaple.

Turzovka (1958)

Na hoře Okrúhlá u Turzovky se hajný Matuš Lašut modlil u stromu s obrázkem Matky ustavičné pomoci. Uviděl záblesk, objevila se krásná dívka v bílých šatech přepásaných modrou stuhou. Namísto mezi stromy stála v záhonu květin. Ukázala mu, aby se modlil růženec. Potom se objevovaly obrazy - zlo a dobro a jejich rozmístění a postup na mapě, výzvy k modlení se za kněze. Na místo začali chodit i jiní lidé, modlili se zde a měli různé vize. Voda vyvěrající množstvím pramenů v okolí je léčivá.

Zajímavé události, což? Na závěr bych ráda shrnul, co se mi na zjeveních zdá společné a tedy důležité:

Zjevení se udála dětem nebo dospívajícím, někdy i dospělým, většinou příslušníkům přírodních národů (Indiáni, apod.) nebo lidem pracujícím a bydlícím v lese.

Proč? Protože nejsou tak jako běžní dospělí zahledění na sebe a na peníze. Mají čistou víru, důvěru, schopnost věřit viděnému, schopnost milovat a na základě lásky i konat. Mají sníženou hranici mezi vědomím a podvědomím a netrpí předsudky. Tyto vlastnosti nemá většina dospělých, proto nikdy nic nevidí. Někteří vizionáři v dětství ztratili matku a místo k ní se chodili svěřovat k obrázku či sošce Panny Marie, nebo ke studánce.

Zjevení se ukázala lidem velmi chudým, postiženým válkou, apod. 

Proč? Odpověď částečně souvisí s tou předchozí. Navíc ten, kdo sám má málo, tím více většinou rozdává. Ví, že to důležité je v duchovní, nikoliv v materiální oblasti. A ví to instinktivně, nikoliv naučeně. Chová se přirozeně jako člověk, ne jako kasička na peníze.

Zjevení na požádání provedla nějaký "zázrak". 

Proč? Aby i slepí Tomášové uvěřili.

Zjevení chce často po lidech, aby konali poutě, stavěli kapličky, kopali studny, postili se, žili příkladným životem. Hlavním požadavkem je modlitba za hříšníky a za mír. 

Proč? Protože modlitba, příkladný život, půst a další záležitosti víry aplikované do reálného života mají velký vliv na světové dění. Vědci tomu nevěří, protože to jejich přístroje neumí změřit. (Stejně jako například vliv planet). Esoterici naopak rádi tvrdí, že jemnohmotné energie měřit nejdou a neovlivňují fyzikální svět. Není to pravda. Tyhle záležitosti spadají do velmi zajímavé oblasti kvantové fyziky, jsou měřitelné, částečně vypočitatelné a logické. Bůh neporušuje přírodní zákony, on je stvořil. On je jejich součástí, nadmnožinou…hm… jak to napsat… Pokud se vám toto tvrzení zdá příliš troufalé, doporučuji na internetu vyhledat komentář kardinála Ratzingera (dnešního papeže Benedikta XVI.) k fatimskému zjevení. Myslím, že je tam jinými slovy řečeno totéž.

Zjevení se často zjevuje v době války, hladu, když nastává nějaká důležitá situace (revoluce v Rusku, například), když je někdo nemocný... 

Proč? Viz výše. Aby lidé formou modliteb, sebeobětování a dalších podobných záležitostí pomohli k nastolení rovnováhy tím, že se svět přikloní k míru, nenásilným řešením, lidé se přikloní k Bohu a příkladnému životu, nemocní se uzdraví… nastolí se rovnováha.

Zjevuje se nejčastěji Panna Marie, často i Ježíš Kristus. 

Proč? Protože ve světě neexistuje větší autorita přes lásku, než je Bůh :-) Ale jelikož je Otec často přísný, zjevuje se křesťanům spíše ve formě Krista. A Maria jako matka všech lidí je také zákonitou formou zjevení. Kdo by si přál mír, lásku a uzdravení horoucněji než matka? Vždyť jí nejde o sebe, ale o děti. Tedy o nás všechny. Tady by mě docela zajímalo, jakou formu mají zjevení přírodních národů, které nejsou křesťanského vyznání. Asi formu jejich představ božstev, protože si myslím, že se každému zjeví to, co může pochopit. Matku znají všechny národy na Zemi, takže zas tak moc odlišností tam nebude.

Zjevení se děje často v horách, v jeskyni, u studánky… 

Proč? Jednak to jsou jistě energeticky zajímavá místa, na zlomech, různých proudech energií označovaných jako GPZ (geopatogenní zóny), na liniích podzemních pramenů, zkrátka všude tam, kde je předivo reality místně jinak utkané, jemnější, prohnuté… popsal bych to asi jako zakřivení nebo lokální deformace časoprostoru, tak jako se to kreslí na vysvětlení Einsteinových teorií. Dále musíme vzít v potaz, že jde o místa osamocená, daleko od lidí, kde nikdo vizionáře neruší. Zjevení se podle Bible děla i na poušti, u nás doložena zjevení u studánek a v hustých lesích. Tedy ideální podmínky bez rušivých vlivů.

Mnohá zjevení Panny Marie proběhla bez povšimnutí veřejnosti, úřadů a církevních činitelů. Jen třeba lidé ze samot na tom místě postavili kapličku, obložili studánku kameny nebo pověsili svatý obrázek. Místo je známé často několik století, výjimečně i tisíciletí, o žádnou oficiální slávu nestojí a slouží svému účelu. Zjevení Matky Boží se neomezují na křesťany ani na křesťanské země. Jsou doložena z celého světa, od všech národů, z různých dob historických i nedávných. Mariánských poutí se zúčastňují lidé všech možných vyznání, různých barev pleti. Pokud existuje něco, co nás spojuje napříč prostorem i časem, je to jedině dobře...

   Už od dávných dob byl alabastr velmi vážený jako ornamentální a dekorativní prvek. Alabastr je kámen, vzácný druh průsvitného mramoru, který se ve formě velmi jemného prášku smíchá s pryskyřicemi a dalšími komponenty. Z této směsi se pak odlije socha. Tyto sochy nabízí velmi hladký a jemný povrch s přesnými detaily.

Alabastrová socha mimořádným způsobem zdůrazní charakter Vašeho interieru.

Socha je čistě bílá!