Ruce 15cm (Panenka Maria)

Maria, někdy též Marie, (hebrejsky Miriam, aramejsky מַרְיָם Marjām; řecky Μαριαμ či Μαρια; arabsky مريم Marjam) je v křesťanství a islámu matka Ježíše z Nazareta, snoubenka tesaře Josefa...
Kód: 004-613
Šířka: 11 cm
Výška: 15 cm
Hloubka: 7 cm
Hmotnost: 0.5 kg
Skladem: 0 ks
 
Base price with tax: 525 Kč
Sales price: 525,14 Kč
Sales price without tax: 434,00 Kč
není skladem
Description

Historicita:

   Otázka historicity Marie je úzce svázána se sporem o historicitu Ježíše Krista a důvěryhodností základních textů křesťanské víry jako historického pramene. Historikové, kteří přijímají svědectví evangelií a dalších novozákonních spisů, přirozeně postavu Marie považují za Ježíšovu matku, neboť se o ní tak zmiňují všechna kanonická evangelia a Skutky apoštolů. V jiných dobových pramenech (mimo Nový zákon) se Maria nevyskytuje. S odmítnutím důvěryhodnosti evangelií tak lze odmítnout i existenci Marie, ale jde spíše o podružnou otázku v širším sporu.

Podle dostupných pramenů je pravděpodobné, že se stala matkou ve velmi mladém věku (zřejmě již ve 13 letech). Samotný Nový zákon neposkytuje příliš dalších informací, které by se jejího života týkaly. Katolická a pravoslavná tradice stojí na ústním podání, svědectví církevních Otců a výkladu Bible.

V Novém zákoně není o Mariině narození a rodičích žádná zmínka. Jakubovo protoevangelium ze 2. století, jehož autorství je připisováno Jakubu Alfeovu, považované církevní tradicí za apokryf, popisuje Mariino dětství. Odtud se také dovídáme o jejích rodičích, Jáchymovi a Anně. Jméno Joachim je vykládáno jako „příprava na Pána“ a jméno Anny jako „milostná, laskavá“. Výtěžek svého hospodářství spravedlivě dělili mezi jeruzalémský chrám, pomoc chudým a vlastní potřeby. Byli však považováni za neplodné a chrámoví kněží proto dokonce jednoho dne z toho důvodu odmítli přijmout oběti, které chrámu přinesli. Hluboce ponížený Jáchym odešel do pouště, kde se čtyřicet dní postil a modlil k Bohu. Po čtyřiceti dnech se mu zjevil anděl a oznámil mu, že jeho modlitby byly vyslyšeny, a slíbil jim narození dítěte. Ve vysokém věku se jim pak narodila dcera, které dali jméno Marie. Otec zemřel krátce po jejím narození a Marie byla ve třech letech předána do výchovy správě jeruzalémského chrámu. Scény z tohoto příběhu byly velmi oblíbeným tématem malířů až do Tridentského koncilu, který se konal v letech 1545 až 1563, definoval katolický biblický kánon a zároveň zakázal zobrazování apokryfních scén. Svatí Jáchym a Anna však zůstali v katolickém kalendáři dodnes.

Maria v Novém zákoně:

   Byla příbuznou Alžbětinou, která pocházela z rodu Árónova. Bydlela v Nazaretě s rodiči a byla zasnoubena Josefovi z Nazaretu, který stejně jako Maria pocházel z rodu židovského krále Davida. 6 měsíců po Alžbětině početí, se Marii zjevil archanděl Gabriel a pozdravil ji slovy, které se staly základem modlitby používané dodnes mezi vyznavači marianského kultu: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.” (Lk 1,28 (Kral, ČEP)) a oznámil jí, že se stane matkou zaslíbeného Mesiáše, ačkoli zůstane pannou. Maria se podrobila Boží vůli se slovy: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Lk 1,38 (Kral, ČEP)). Poté se vydala na dalekou cestu navštívit svojí těhotnou příbuznou Alžbetu, která žila se svým manželem Zachariášem. Hned jak vešla do jejich domu a pozdravila Alžbetu, ta jí vzdala úctu jako matce svého Pána a Maria jí odpověděla chvalozpěvem na Pána známým jako Magnificat. (Lk 1,46-55 (Kral, ČEP)) Po třech měsících se Maria vrátila domů do Nazareta. Jejímu snoubenci Josefovi se zjevil ve sně anděl, který mu oznámil: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.” (Mt 1,20 (Kral, ČEP)). Josef si ji pak vzal k sobě, navzdory tomu, že byla těhotná.

Mezitím Augustův výnos o sčítání lidu stanovil, aby každý odešel do svého rodného města a dal se tam zapsat. Proto se Josef s těhotnou Marii vydal na cestu do Betléma. V hostinci nenašli ubytování, protože město bylo plné a tak byli nuceni přespat ve chlévě. Tak se stalo, že se Ježíš narodil v Betlémě (Lk 2,1-7 (Kral, ČEP)). Následují přinesení Ježíše do chrámu, útěk do Egypta, protože král Herodes usiloval Ježíšovi o život, návrat zpět a usídlení se v Nazaretě (Mt 2,13-23 (Kral, ČEP)). Z dalších 30 let života zaznamenávají evangelia pouze pouť do Jeruzaléma, když bylo Ježíšovi 12 let.

Marii pak nalézáme, když Ježíš začíná veřejně působit – při svatbě v galilejské vesnici zvané Kána, kde po Mariině upozornění, že došlo víno, činí Ježíš první zázrak - proměňuje vodu ve víno (J2 1,11 (Kral, ČEP)). Spolu s ostatními učedníky plakala pod křížem, na kterém byl její syn Ježíš ukřižován.(J 19,24-26 (Kral, ČEP)). Motiv Marie s mrtvým Ježíšovým tělem na klíně je častý v umění (tzv. Pieta).

Poslední zmínka o Marii v bibli pochází z popisu očekávání slíbeného Ducha svatého (Sk 1,14 (Kral, ČEP)), kdy se s apoštoly modlila po Ježíšově nanebevstoupení. Její smrt a nanebevzetí Nový zákon nezaznamenává.

Maria v církvi:

   V jednotlivých křesťanských církvích se pohled na Marii různí. Jednotné jsou v názoru na Mariino panenství. Často se také používá pro označení Ježíšovy matky výraz Panna Maria. Kritickým zkoumáním Mariiny postavy se věnuje zvláštní oblast teologie, zvaná mariologie.

Mariino panenství:

   Křesťanská víra, že Maria počala Ježíše jako panna, je historicky jedním z nejlépe doložených mariologických článků víry, nacházíme je třeba již v Apoštolském vyznání víry a dalších raně křesťanských symbolech. Toto dogma bylo definováno na Prvním konstantinopolském (381) a chalkedonském koncilu (451): „Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ V některých církvích (např. římskokatolické či pravoslavné) je Maria označována též titulem vždy panna. Samotné dogma se však týká pouze panenského početí Ježíše.

Druhý konstantinopolský koncil (553) již užívá o Marii pojmenování ἀεὶ παρθένος (aei parthenos, lat. semper virgo vždy panna) v rámci potvrzení jejího Božího mateřství. Nikdy však nebylo definováno, co se tímto „vždy“ míní. Lateránská synoda roku 649 sice vyznala, že „svatá, ustavičná a neposkvrněná Panna Maria … božské Slovo skutečně a vpravdě bez semene počala z Ducha svatého a neporušeně ho porodila a její panenství po porodu zůstalo netknuté“, ale protože nešlo o všeobecný sněm, nepatří toto dogma mezi ta, která byla slavnostně vyhlášena. Nicméně vírou většiny církví zůstává, že Maria byla pannou před narozením, při porodu i po narození Ježíše (tzn. nepoznala muže, srv. Genesis 24:16, Soudců 11:39, Lukáš 1:34). Liturgicky však panenství Mariino nemá vlastní svátek.

Bohorodička:

   Katolíci a pravoslavní Marii též označují podle formulace Efezského koncilu (431) Bohorodičkou (θεοτόκος Theotokos, popř. Matkou Boží (latinsky dei genetrix nebo deipara). To, že Maria je bohorodičkou je jedním ze 4 mariánských dogmat v katolické církvi (zbylými třemi pak jsou dogma o panenství Mariině, neposkvrněném početí a nanebevzetí). V roce 428 proti pojmu Bohorodička vystoupil Nestorios - patriarcha Konstantinopole. Nešlo přitom vlastně o Marii, ale o Krista. Nestórius a jeho stoupenci tvrdili, že Marii nelze nazývat Boží Matkou, protože je jen matkou lidské přirozenosti Ježíše, takže není Theotokos, ale Christotokos. Bůh nemůže být zrozený. Nestóriovo učení vedlo k tvrzení, že Ježíš měl dvě úplně odlišné přirozenosti: božskou a lidskou, které zůstávaly vedle sebe a zachovávaly si své vlastnosti. Sv. Cyril Alexandrijský, patriarcha Alexandrie, protestoval proti takovému chápání Ježíše, protože popíralo jednotu Boha a člověka v osobě Krista. Učil, že Maria neporodila stejného člověka jako jiní lidé, ale Syna Božího, který se stal člověkem: „Máme ji nazývat Bohorodičkou? Nepochybně, protože počala a porodila Boha-Slovo, které se stalo člověkem. Tento titul uznávali všichni pravověrní Otcové Východu i Západu.“ Na třetím všeobecném koncile v Efezu v roce 431 se měli zaobírat tímto sporem. Koncil začal předčasně. Za nepřítomnosti konstantinopolského patriarchy Nestória, jeho stoupenců a dalších 43 antiochijských biskupů spolu s patriarchem Janem, byl Nestórius odsouzený a koncil dal zapravdu sv. Cyrilovi a vyhlásil, že v Kristovi se „uskutečnilo sjednocení dvou podstat (…). Stoupenci Nestoria brzy založili Nestoriánsku církev. Že Maria je matkou Boha, neuznávají někteří protestanté a některé východní církve.

Maria je často označovaná jako Bohorodička (Theotokos) i v chvalozpěvech východní ortodoxní církve. Podle jejich víry Maria není matkou božstva, ale skrz lidské zplození je skutečnou matkou Syna, který je Bohem. Není matkou člověka, který se spojil s Bohem, ale člověka, který je od první chvíle svého početí opravdovým Bohem.

Nanebevzetí:

   V tradici církve se již od prvních staletí ustálila víra o Mariině nanebevzetí. Tedy že Maria nezemřela jako ostatní lidé, nýbrž byla vzata do nebeské slávy i se svým tělem. V křesťanské víře je smrt následkem hříchu a Maria, která je dle většiny křesťanů uchráněna jak hříchu osobního, tak prvotního (viz Neposkvrněné početí) tedy nemohla zemřít jako ostatní lidé. Zároveň je oslavení jejího těla při nanebevzetí předzvěstí a zdrojem naděje pro křesťany, neboť ti věří ve vzkříšení těl všech lidí na konci věků k poslednímu soudu. Tradiční víra v Mariino nanebevzetí byla v katolické církvi papežem Piem XII. v roce 1950 stvrzena dogmatem o nanebevzetí Panny Marie. Tím se tento článek víry stal závazným pro všechny katolíky a v katolické církvi byla otázka Mariina nanebevzetí jednou provždy vyřešena. Víra v nanebevzetí Panny Marie je také prvkem pravoslaví. Naopak reformované církve se k ní, podobně jako k dalším mariánským dogmatům, stavějí odmítavě.

Neposkvrněné početí:

    Nauka o neposkvrněném početí Panny Marie tvrdí, že Maria byla při svém početí ušetřena prvotního hříchu. V katolické církvi jde dokonce o tzv. dogma o neposkvrněném početí Panny Marie. Při zjevení v Lurdech se podle slov vizionářky představila slovy: „Jsem neposkvrněné početí.“


   Už od dávných dob byl alabastr velmi vážený jako ornamentální a dekorativní prvek. Alabastr je kámen, vzácný druh průsvitného mramoru, který se ve formě velmi jemného prášku smíchá s pryskyřicemi a dalšími komponenty. Z této směsi se pak odlije socha. Tyto sochy nabízí velmi hladký a jemný povrch s přesnými detaily.

Alabastrová socha mimořádným způsobem zdůrazní charakter Vašeho interieru.

Socha je čistě bílá!