Description
Bezstarostné dětství strávila v rodném Mnichově a především na milovaném venkovském sídle v Possenhofenu, kde se ovšem spíše než dvorní etiketě a francouzštině naučila perfektně jezdit na koni nebo plavat. Byla nejoblíbenějším dítětem volnomyšlenkářského vévody a také po něm zdědila velký cit pro přírodu a umění. Ovšem, jak se později ukázalo, ještě jednu důležitou vlastnost měli společnou – byla jí stálá touha po svobodě a volnosti.
V šestnácti letech byla provdána za rakouského císaře Františka Josefa, který byl současně i jejím bratrancem, neboť císařova matka - arcivévodkyně Žofie byla sestra její matky vévodkyně Ludoviky. Tyto dvě ženy společně vymyslely plán, jak oženit mladého císaře. K příležitosti setkání v císařských lázních Bad Ischl mu byly představeny obě jeho sestřenice, Helena a Alžběta. Všeobecně se počítalo s tím, že si vybere Helenu, která pro tuto úlohu byla také mnohem lépe vychována, neboť Ludovika vždy pečlivě dohlížela na to, aby se Néné řádně vzdělávala, a tak, když Alžběta trávila celé dny venku, Néné většinou seděla nad učebnicemi pod přísným dohledem matky.
Z Néné vyrostl pravý opak Alžběty, byla velmi zbožná, zodpovědná a upjatá dívka. Nejspíš to ovšem bylo právě Alžbětinou přirozeností, že se do ní František Josef na první pohled zamiloval a vybral si ji místo Néné. Alžběta nikterak závažně neprotestovala, císař se jí poměrně líbil a navíc cítila malé vítězství nad svou vždy obdivovanější sestrou. (Ovšem Néné by byla konzervativnímu Františku Josefovi pravděpodobně mnohem lepší manželkou). Bylo jí tehdy pouhých patnáct let a těžko si tedy mohla objektivně představit všechna úskalí takového sňatku. K zásnubám dostali od arcivévodkyně Žofie jako dárek Kaiservillu v Bad Ischlu, ke které byla později přistavěna ještě dvě křídla, takže vznikla stavba ve tvaru písmene E (jako Elisabeth).
Ihned po zasnoubení ovšem tehdy velmi mladá Alžběta pocítila tlak dvora na svou osobu. Začalo období velkého studia historie nových zemí, studia jazyků (především francouzštiny a potom „čisté“ němčiny, tzn. bez bavorského dialektu) a přísné dvorské etikety. To, na co byla Néné připravována takřka celý život, musela Alžběta zvládnout během jednoho roku. Narychlo se také sestavovala výbava nevěsty (tzv. Trousseau), kterou by Néné ovšem opět měla již plně k dispozici. Když poté roku 1854 mladá nevěsta přijela do Vídně, ohrnovala veškerá šlechta nos nad ne příliš velkou nákladností této výbavy. Byla to předzvěst nadcházejících potíží, co naplat, že byla Alžběta nanejvýš okouzlující, vídeňská šlechta viděla především nedostačující rodokmen a „nuzné“ poměry, z kterých přicházela.
Už od dávných dob byl alabastr velmi vážený jako ornamentální a dekorativní prvek. Alabastr je kámen, vzácný druh průsvitného mramoru, který se ve formě velmi jemného prášku smíchá s pryskyřicemi a dalšími komponenty. Z této směsi se pak odlije socha. Tyto sochy nabízí velmi hladký a jemný povrch s přesnými detaily.
Alabastrová socha mimořádným způsobem zdůrazní charakter Vašeho interieru.
Socha je čistě bílá!
